POLYVAGÁLNÍ TEORIE

S polyvagální teorií se seznamuji od roku 2018. Přivedlo mě k ní moje zkoumání bloudivého nervu. Jako mnoho z nás, ani já jsem dříve neměla ani ponětí o tom, že máme nějaký bloudivý nerv. Ale kraniosakrální terapie a touha zdokonalovat se ve své praxi mě vedla tímto směrem.

Zkoumání lidské anatomie a fyziologie v podmínkách zdraví a nemoci mě inspirovalo ke hledání hlubších souvislostí, ke hledání příčin bolestí a patologií v lidském systému. Nejdříve to bylo hledání příčin, proč nás bolí záda, proč máme migrény, proč máme reflux, trávicí obtíže, vysoký tlak, proč jsme tak vyčerpaní a unavení. Pak následovaly ponory do traumat a utrpení. Všude tam byl nějakým způsobem „přítomen“ bloudivý nerv a jeho význam. Polyvagální teorie mi nabízela odpovědi na moje otázky. Koupila jsem si pár knih od Stephena Porgese, autora polyvagální teorie. Velmi mě inspirovali také Deb Dana a Stanley Rosenberg ve svých praktických přístupech, které popisují ve svých knihách. Za těch pět let samostudia vnímám významný přínos polyvagální teorie nejen pro terapeutickou praxi ale i do života.

Zdrojem cenných informací byl pro mne Polyvagální Institut, na jehož stránkách se objevil také výcvik aplikovaných polyvagálních přístupů v léčbě traumatu a závislostí. Felt Sense Polyvagal Model – jak se tento výcvik jmenoval – mi poskytl mnoho užitečných praktických návodů. Aplikuji tento model také do svých terapií.

Myslím si, že polyvagální přístupy jsou aplikovatelné úplně ve všech oblastech lidského konání a bytí, nejen v terapeutické praxi. Věřím, že si časem najdou své místo ve vzdělávání, v sociální sféře i ve volnočasových aktivitách.