Někdy klient řekne: „Vím, že jsem v bezpečí, ale moje tělo tomu nevěří.“ Právě tady se setkáváme s tématem, které polyvagální teorie popisuje jako neurocepce a pocit bezpečí. Nejde jen o vědomé vyhodnocení situace. Nervový systém průběžně, rychle a převážně mimo naši vůli zachycuje signály možného ohrožení, nebezpečí i bezpečí.…

Tělo často zareaguje dříve, než si stačíme situaci vyložit. Zrychlený dech při běžném e-mailu, podrážděnost v rozhovoru, náhlé znecitlivění nebo potřeba stáhnout se nemusí znamenat, že člověk selhává. Mohou být informací o tom, v jakém stavu se právě nachází autonomní nervový systém. Otázka, jak regulovat nervový systém, proto není návodem,…

Když klient v bezpečném rozhovoru náhle ztichne, nedokáže přemýšlet nebo začne působit vzdáleně, nemusí jít o nezájem ani odpor. Může se v něm měnit stav autonomního nervového systému. Právě na tuto souvislost odpovídá otázka, co je polyvagální teorie: je to rámec, který propojuje fungování nervového systému s prožíváním bezpečí, stresem,…